Ahoj. Dnešní článek bude asi první takový povídací a trošku
i osobní. Tak pokud tohle vylévání emocí a jiné pytloviny nemáte rádi, tak to
ani nečtěte.
1. Nedokážu se donutit psát články
Ono se to zdá, že je to strašně jednoduché napsat nějaký
článek. Ale víte co? Není. Stojí to celkem dost práce a hlavně času. Než něco
nafotíte, než tu fotku upravíte, než to napíšete, než si to zkontrolujete,... A
občas mě to hold nebaví.
2. Fotky stojí za prd
Prostě fotím mobilem, který má 5Mpx. A ještě navíc fotím v místnosti
bez oken, takže nemám žádné denní světlo (mimochodem mám teda pokoj v „kumbále“,
ale já ho miluju). Takže když fotím s bleskem, jsou moc přesvícené, tak je
pak musím upravovat a fotit jednu věc třeba desetkrát, než se mi podaří aspoň
trochu zachytit barvu produktu a pak když fotím další produkt, tak se mě to zas
změní atd. atd.
3. Nejsem schopná si našetřit na foťák
Jo sice si tu stěžuju na mobil, ale jsem ráda, že mám
alespoň čím fotit. Foťák si v nejbližší době asi nekoupím, protože prostě
na to nemám a chci si na něj vydělat sama, což bez brigády nejde. A proč nemám
brigádu?
4. Mám problém se sebevědomím
Jo tohle je celkem osobní věc, ale tak učím se s tím žít
a zároveň nějak bojovat, tak mi třeba pomůže, když se svěřím takhle veřejně.
Vždycky, když na nějakou brigádu narazím a už už se jim chystám napsat, začne
to ve mně hlodat. „To nedáš, to neumíš, zas tam budeš mimo kolektiv, budeš
muset mluvit s lidma, na to prostě nemáš“. Jo tohohle „hlásku“ se
potřebuju zbavit, ale zatím se mně nějak drží. A když teda píšu nějaký článek
tak buď se mi stává, že ho smažu, protože mně prostě přijde naprosto d*****í
(promiňte mi to slovo), nebo ho píšu fakt strašně dlouho, protože musím
promýšlet každou prkotinu, aby si moje vnitřní já, ten „hlásek“, nemělo na čem
smlsnout. I když ono se vždycky něco najde.
5. Dost často se nedokážu vyjádřit
Prostě chci něco popsat, nějakou věc. A ono to nejde. Dumám
nad tím, co o tom napsat. Aspoň větičku. Prostě líbí se mi tohle a tohle a tady
to je na tom zas takové nic moc. Proč se sakra nemůžu vymáčknout? Jo jsem asi
zralá na cvokaře :-D. Už když píšu tohle, tak strašně dlouho hledám slova a
pořád se zastavuju a zkrátka nevím co napsat.
6. Nedokážu publikovat články v nějakém intervalu
Třeba jednou týdně, nebo jednou měsíčně, tak aspoň jednou za
čtvrt roku? Prostě dokážu psát jenom tehdy, když mě to jde a když nemám „psací
střevo“ tak prostě ze mě nic nevyleze, což souvisí vlastně i s prvním a předchozím
bodem. Bohužel psací nálada nebývá tak často, jak bych si přála a nutit se do
něčeho... to u mě nemá smysl a je to spíš k horšímu.
7. Kdybych NÁHOUDOU někdy byla slavná...
...nedokázala bych se normálně bavit s ostatními blogery/blogerkami.
U mě je problém s tím, že se s moc lidma nesnesu, nebo nevím jak to
popsat. Dost často se mi stává, že když s někým mluvím, tak si přijdu jako
úplný pitomec a nejradši bych byla neviditelná. A to i když mluvím s úplně
v pohodě lidma. Třeba s takovou Hankou (Hana B.) bych si moc ráda
pokecala, ale vlastně ani nevím o čem. Nejsem moc zábavný člověk a jsem spíš
takový outsider. Asi to souvisí s tím sebevědomím nebo co.. Takže tak.
No to je tak zatím vše, co mě napadá. Tohle berte spíš jako
takovou blbůstku, kterou prostě berte s rezervou a s nadhledem a já
nevím s čím ještě. Jiní blogeři píšou takové to 50 faktů o mně, tak tady
tohle je něco na ten způsob. Tak jo, už stačí. Mějte se krásně a...jsem ráda,
že je tu pár lidí, co mě vůbec čte. Každý komentář mě aspoň nakopne k tomu,
abych třeba zas někdy napsala nějaký ten další článek. Třeba k poslednímu článku
mě nakopla Zdenule z blogu Beauty&Sensitivity tím, že si mě přidala
mezi blogy, které čte. Jako to pro mě bylo naprosto úžasné zjištění, které mě
nakoplo k tomu, abych ten článek napsala, a zároveň jsem se díky ní začala
zajímat o přírodní kosmetiku a pomaličku měním svoje zaměření, co se kosmetiky
týče a za to bych jí chtěla moc poděkovat :-). Tak to je teda už fakt konec.
Tak ahoj třeba někdy příště. Vaše Mi.
Jo a na závěr něco pro zasmání, ať to tu není tak depresivní :-).
